čtvrtek 2. ledna 2014

Quotes

První post roku 2014 je tak trochu o novoročních předsevzetích. Já si je dávám každý rok a vážně se je snažím plnit. Na konci roku se k nim vždycky vrátím a řeknu si, jak jsem dopadla. Náhodou to nebývá špatné a i když nějaké nesplním úplně, tak alespoň vím, že jsem na dobré cestě. Ty letošní už si pomalu zapisuju do zápisníku, ale o těch dnešní post nebude. Chci se s vámi podělit o pár vět, které se snažím mít na mysli celý rok, a které by vás mohly třeba inspirovat.
Na ukládání různých citátů a mott jsem trochu blázen a hodně mě baví nad nimi přemýšlet a uvědomovat si, jak velký mají vlastně význam. Všechno to jsou naprosto obyčejné výroky, pro někoho možná ohrané, ale přesto ve mě něco zanechaly.


"Obklopuj se lidmi, kteří tě dělají šťastným."
Pro mě hodně významná věta, protože od té doby, co tohle dodržuju je mi mnohem líp. Samozřejmě se to nedá praktikovat vždycky a v životě se chtě nechtě musíme stýkat i s lidmi, kteří nám vadí. Mně ale třeba úplně stačilo vykašlat se na lidi, kteří o mě nestojí, omezit kontakty s lidmi, kteří jsou přehnaně negativní a věčně si stěžují a naopak se moc ráda sejdu s těmi, se kterými nemám nijak úzký vztah, ale v jejich přítomnosti je mi fajn a dostanu díky nim trochu jiný pohled na svět. Něco takového jsem za poslední dobu zažila dvakrát. Jednou to bylo se dvěma spolužáky ze základky, když jsme šli po delší době jen tak na pivo. Povídali jsme si a já jsem zjistila, že to byla skoro terapie, protože jsme se hodně otevřeli a řekli si věci, které neříkáme jen tak někomu a prostě panovalo takové souznění a důvěra. Je to strašně fajn pocit a nejlepší bylo, že jsem něco takového vůbec nečekala. No a podruhé jsem se seznámila s takovým mladým párem a bylo zajímavé poslouchat, jak jsou jiní, než lidi, které kolem sebe mám. Je to něco jako čerstvý vzduch a člověku se otevřou oči. 


"Buď s tím, kdo je hrdý na to, že tě má."
Tohle se asi nejvíc týká partnerských vztahů. Já nevím čím to je, že mám toho nejlepšího chlapa, ale v tomhle si prostě nemám na co stěžovat. Bohužel okolo sebe slýchám i jiné příběhy a vždycky je mi líto, když někdo setrvává ve vztahu, kde si jeden druhého neváží. Nebudu to víc rozvádět, ale zkuste se někdy zamyslet nad tím, jestli vám stojí za to žít s člověkem, který vás nechválí, nepečuje o vás, nedokazuje lásku, není vám oporou nebo vás nemiluje.


Pro tohle se mi špatně hledá česká věta, ale myslím, že to chápete. Prostě lidi, na které v životě nezapomínáme jsou ti, kteří nás milují, i když nejsme zrovna k sežrání. A tím nemyslím partnera, protože od toho se to očekává tak nějak automaticky. Ale mít kamarádku, která vás miluje i ve chvíli, kdy ukážete svou nejslabší stránku a nezanevře na vás, když vám není nejlíp, to považuju za velký štěstí. Ono je totiž strašně jednoduché říct si "Co to kecá, ona je asi blázen" a omezit kontakty. Někdy mi přijde, že to je taková česká specialita vykašlat se na kamarády, protože jsou najednou divní, místo toho, abychom je zkusili pochopit nebo jim pomoct.
I když jsem někdy sama sobě trapná a kolikrát se lidem otevírám až moc, jsem za to ráda, protože to jsou přesně ty okamžiky, kdy se filtrujou ryzí kamarádky. Moc si vážím toho, že ji mám - už skoro čtyři roky :)


"Pokud budeme čekat až budeme připraveni, budeme čekat po zbytek života."
Jsou věci, na které se připravit nedá a přesto chceme, aby přišly. Jestli mě můj šéf něco naučil, tak je to to, že nemám čekat na nic a to co chci, mám udělat hned. Řekl mi to teprve nedávno, ale není dne, kdy bych si na to nevzpomněla. Já nepatřím mezi ty, kteří všechno, co chtějí, udělají hned. Mám na všechno dost času a pořád si myslím, že všechno má svůj okamžik a musí to přijít tak nějak přirozeně, samo od sebe, až bude ta pravá chvíle... Ale tak to v životě není, samo nepřichází nic, pravé chvíle nesjou a tenhle způsob myšlení mně rozhodně v ničem neprospěje. Tímhle se rozhodně chci řídit a i proto letos uskutečním něco, s čím jsem chtěla ještě rok počkat. Věřím, že nebudu litovat, za rok totiž může být všechno jinak a to bych pak litovala mnohem víc. 


"Život se stává jednodušším, když se naučíme přijimout omluvu, kterou jsme nikdy nedostali."
Lidi nás štvou, my štveme je, takovej život prostě je a o to víc to bolí, když ublíží někdo z rodiny. Ale zjistila jsem, že je mi mnohem líp, když odpustím i bez omluvy, zapomenu na hrdost a jdu dál. Protože pokud se nejedná o kamarády, není to jen tak, přestat se stýkat, protože tím většinou přijdeme i o další lidi, které milujeme. Někdy to zkuste, spadne vám ze srdce velkej balvan ;)


"Buď takový typ člověka, jakého bys chtěl poznat."
A nakonec to nejobyčejnější, ale zároveň nejtěžší. Přemýšlely jste někdy nad tím, jestli jste takové, že byste chtěly samy sebe potkat, seznámit se se sebou...? Není to sranda, co? :)